Mysl je úžasné místo. Vše co chci, v ní najdu.

První povídka

11. prosince 2011 v 18:37 | Draconis |  Somnium fantasy orbis
Tohle je první povídka, co někam veřejně píšu, tak se nesmějte, jestli bude moc hrozná, tak jí smažu.

Modrý kámen, část 1

Za okny padal sníh a byla hrozná zima, ona seděla u krbu a vyšívala růžičky na lem matčina ubrusu. V tom se otevřely dveře a vešla její matka. Zastavila se nad ní, zatvářila se trošku posmutněle a vzdychla.
"Jsi přece elfka, tak proč ti nejde dělat jemné stehy jako ostatním?"
Anna neměla ráda, když tohle matka řekla, proto se okamžitě zvedla. Při tom jí sjel ubrus z klína na zem, avšak ji ani nenapadlo ho zvednout. Šla do předsíně, vzala si kabát a odešla ven do lesa. Stačila ještě zaslechnout, jak matka na ní volá: "A co ten ubrus ?!" , ale dělala, že ji neslyší.
Někde v půlce cesty lesem začala litovat, že si nevzala aspon' rukavice, a vztekle nakopla nejbližší hromadu sněhu. Tím se jí podařilo vyplašit hejno ptáků, "I ti ptáci jsou většími elfkami než já, vsadím se, že začarovávat kytky umí každej z nich." posteskla si Anna.
V té náladě došla až do města, kde si s potěšením všimla, že se konají Vánoční trhy. Instinktivně si šáhla do kapsy a zjistila druhou dobrou zprávu dne- včera si tam zapomněla peníze. S potěšením si začala prohlížet okolní stánky, a zjistila, že kromě cukroví tu prodávají také její oblíbené šátky. S nově nabytou dobrou náladou začala radostně utrácet svoje peníze.
Byl už večer, když jí došly. Protože se jí nechtělo trmácet se znovu zpátky ve tmě přes zasněžený les, rozhodla se, že půjde k rodinným známým, kteří bydleli poblíž náměstí kde stála. Jejich dům vypadal nejnověji z celé ulice, ale Anna věděla, že její táta ten dům přátelům začaroval, aby tak jen vypadal. Když u nich zazvonila a vešla dovnitř, ani nemusela nic vysvětlovat, oni si už na její hádky s matkou zvykli. Zamířila rovnou do pokoje pro hosty, lehla si do postele a marně se pokoušela usnout. Po hodině to vzdala, šla se podívat z okna na ztichlou temnou ulici. To jí však nevydrželo dlouho, už si chtěla zase prohlížet svoje nové šátky. Když se pro ně shýbala, s leknutím si všimla, že na střeše protějšího domu někdo sedí a zamyšleně si ji prohlíží.
"Fuj, štěstí, že nespím jako ségra nahá"
zkusila na něj zamávat, nečekala žádnou odezvu, proto jí celkem udivilo, že na ní kývl hlavou. Tak mu zcela bez přemýšlení ukázala, at' jde k ní. A on to udělal- přeskočil na jejich střechu, potom prolezl oknem k ní do pokoje.
"Co si dělal po půlnoci na tý střeše?" zkoušela začít rozhovor
"Seděl, co asi?" usmál se na ni
"Jo, to jsem viděla, ale proč?" trošku se zamračila
"A proč ty si zveš cizí kluky v noci do pokoje?" odvětil a usmál se ještě víc
"Nejdřív mi odpověz na moje otázky, a až potom se ptej." domáhala se odpovědi
"Když chceš," řekl pomaleji a tišeji, "vidíš tu elfku dole?" ukázal z okna na ztemnělou ulici
"Jo, je to hlídka, no a?" nechápala
"No tak ona by mě ráda našla" řekl klidně
"A proč?" začala o to projevovat trochu víc zájmu
"Protože jsem zloděj" řekl pyšně
"Jo, jasně, a co si jako ukradl?" řekla s nádechem ironie
"Tohle," šáhl si do kapsy a vytáhl modrý kámen, triumfálně se zatvářil a dal jí ho před oči "vidíš?"
"Jo, ale proč jsi ukradl zrovna kámen?" začala znovu nechápat. Zašklebil se.
"Tohle ale není kámen ty hloupá, to je dračí vejce"
"Dračí vejce? A na co je obyčejnýmu zloději dračí vejce?"
"Ale já nejsem obyčejnej zloděj," zamračil se na ní.
"A co teda jsi?" odsekla mu.
"Čaroděj," zase se usmál.
"Jo, jasně čaroděj, dej mi to !!" začala se sápat po tom vejci.
"Ne, to teda nedám," vyskočil na postel, částečně proto, že se po něm už doopravdy sápala, a částečně proto, že byl menší než ona
"Když mi ho nedáš, tak zavolám na tu hlídku dole, že jsi tady, a budu jí tvrdit, že jsi mě chtěl zabít" vyplázla na něj jazyk
"To ti nepomůže, ona mě zná," zamyslel se, "vlastně všichni tady mě znají"
"Všichni ne, třeba já" udělala na něj škleb, pak se trošku zamyslela "Zloděj, čaroděj, hmm, možná by to mohl být ten, co neplatí, ale luskne prodavači před očima prsty, na ruce mu vyšlehne ohen' a uteče" nahlas ale řekla:
"Ty jsi ten, co jednou zapálil les, ne?"
"Jo, to jsem já," řekl hrdě.
Na ulici pod nimi se ozvalo tiché škrábání drápků a potom hlas:
"Tak co mi říkáš? Že ten zloděj je v tom pokoji nade mnou? Jo? Tak se tam jdu podívat"
"Sakra !!" zaklel čaroděj a vylezl oknem na střechu.
"Počkej! Zapomněl si si tu to vejce!" zavolala za ním Anna.
"Ne! On mi už zase utekl!" ozvalo se vztekle pod ní.
**************************************************************************************************************************************************
Po dvou měsících
Anna došila poslední výšivku na ubrusu a podala ho matce, ta se na něj obdivně podívala a řekla: "Vidíš, jak ti to jde hezky."
Anna se na ni spokojeně usmála, zvedla se, šla do lesa na svojí oblíbenou louku ted' na jaře plnou kytek, sedla si na kámen popsaný runami, vyndala modré vejce z kapsy, vzala ho do rukou a začala poslouchat, co říká.


KONEC, jestli se vám to nelíbilo, tak to napište, jestli se vám to naopak líbilo, tak to taky napište
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Claudisek Claudisek | 11. prosince 2011 v 19:06 | Reagovat

Zacatek dobrej...konec divnej... Ale na prvotinu slusny

2 Honzik666 Honzik666 | 11. prosince 2011 v 19:08 | Reagovat

Mě se to líbilo.)

3 draconis draconis | 11. prosince 2011 v 19:15 | Reagovat

Claudísečku, jak sem řekla na Itemu, můžu k tomu napsat i víc :P

4 Honzik666 Honzik666 | 11. prosince 2011 v 19:25 | Reagovat

neni to spíš e-item než Item?

5 draconis draconis | 11. prosince 2011 v 19:31 | Reagovat

já zkrátila

6 draconis draconis | 11. prosince 2011 v 19:31 | Reagovat

*to[5]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama